She's in Exile 1.kapitola

Celá tahle situace jedna velká fraška. Je mi jen šestnáct, zatím co Kaylovy už devatenáct, což pro něj znamená že je plně dospělý a soběstačný, neboli může si dělat co chce. Mě se o tom může leda tak zdát. Naše malé městečko, je až příliš malé na to aby si ho někdo všiml. Proto neznám nic, jenom ty zasraný domy, louky, lesy a tenhle ještě zasranější most, který stojí jenom díky tomu že tudy nikdo nejezdí. Odhrnu si černé vlasy z očí a zadívám se na oranžový obzor. Zam kde se setkává nebe s korunamu stromů, tam se vlní šedomodrý opar. Štít na odehnání dravců a nebezpečných bytostí. Odfrknu si nad tím nesmyslem v podobě nebezpečí. Ano, existují různá nebezpečí mimo města a vesnice, ale všichni vědí že je to něco jako domácí vězení za tu občanskou válku co lidé vyprovokovali. Už ani nevědí kdo si začal, jediné co se ví že to začalo v jedom z hlavních měst.
,,Katharino, má milá doufal jsem že tě najdu tady, kde vždy odpočíváš a relauxješ, zatímco sleduješ lesy." Pronese ironicky hlas za mnou. Hned ho poznám, ale neotočím se.
,,Můj drahý Kayle, neříkej mi že jsem ti milá a k tomu nerelaxuju, plánuju útěk." Šibalsky se pro sebe usměju. Kayl se zasměje a seunese vedle mě a obejme mě kolem ramen. Cítím jeho vůni, smola a dřevo. Vím že nejsme nijak příbuzní, ale nikdy bych k němu nedokázala cítít víc než sourozeneckou lásku. Vždycky byl pro mne spíš starší bratr a já pro něj ta malá tvrdohlavá sestra.
,,Slib mi že až odejdu, tak nebudeš dělat žádné blbosti a já ti můžu slíbit že ti přijdu ten tvůj slavnej odchod." Řekne a při posledním slově se ironicky zašklebí.
,,Tak tu zůstaň jestli tedy nechceš tak moc odejít." Navrhnu mu.
Každý rok, na den kdy jsme nejblíže svému Zrcadlu, se pořádá oslava odchodu. Devatenáctiletí dostávají na výběr jestli chtějí zůstat ve vesnici, nebo odejít. Kam, to je už na nich.
,,Víš že nemůžu. Chci vědět kdo jsem, kdo byli rodiče." Zmlkne a zadívá se na obzor. Vidím jak se mu na čele třpytí kapičky potu, jak jeho tmavé hnědé oči kontrastují s blond vlasy. Jeho jizvičku na obočí, kterou jsem mu způsobila já sama, když mě učil vrhat nože.
,, Chci vědět jestli existuje někdo s kým jsem Spojený." Zamumlá si pro sebe.
,,Blbost." Vylítne ze mě. Ani nevím kde se to ve mě vzalo. Cítím jak mi plíce drží železná ruka nepřátelství.
,,Co je blbost Katharino?" Podívá se na mě s klidem.
,,To Spojení. Jde jen o to že vezmou dvě nemluvňata, které Spojí. Nemají na výběr do koho se zamilují, jsou to otroci pro sebe." Zahřmím nabroušeně. Kayl udiveně zamrká.
,,A to víš odkud? Já myslel že tě zajímá jen útěk." Pustí mě, když vidí jak zlostí červenám.
,,Mě to taky nezajímá, ale snad se stačí podívat na Mariku s Charliem. Znají se od narození a nikdy se nemohli zamilovat podle sebe, nikdy neměli na výběr a můžeme se jen dohadovat co udělají až jeden z nich umře." Sleduju ho jak se nakloní do předu aby si mě prohlédl, jako bych měla dva nosy.
,,Ty jsi tak vyrostla," ,,zasměje se sám pro sebe, ,, ...a máš pravdu, nedostali na výběr. Ale zároveň neexistuje nic silnějšího než je právě spojení. Pouto které existuje i po smrti, proto sebou nese i bolest. Jsi už téměř dospělá a dokážeš vidět černou, ale aby existovala černá musí být bílá. Nauč se ji vidět a dospěješ úplně." Políbí mě na čelo a zvedne se na nohy. ,,Když tak, až se to stane dej mi vědět." Otočí se na podpatku a odkráčí, když mi dojde význam té poslední věty. Popadnu malý kamínek, uvízlý v mezeře a hodím ho na vzdalujícího bratra. Když ho kamínek trefí do temene hlavy, vítězoslavně vykřiknu a je mi jedno že se chovám jako malé dítě.